Karlovy Vary

Jedenačtyřicátý ročník mezinárodního filmového festivalu nám dávno skončil, přestože jsem se k němu ještě nestihla vyjádřit, tj. omluva za zpoždění. I když nikdy není nad to nechat si vše projít hlavou. Vyhnu se popisu celého výletu, protože ten už perfektně zvládl Milan, a budu se věnovat především festivalu jako takovému.

Za dva a půl dne našeho pobytu v lázeňském městě jsme zvládli shlédnout osm filmů, což vzhledem k minulému roku, kdy jsme viděli podstatně méně, považuji za kardinální úlovek. Tuším, že nóvum tohoto ročníku bylo hlasování díváků /divácká cena deníku Právo/ pomocí natrhávání speciálního papírku, který jste dostali před začátkem každého filmu. Na výběr jsme měli 1. výborný, 2. dobrý, 3. průměrný, 4. slabý. Ve svém hodnocení jsem byla až neuvěřitelně optimistická, což bylo asi tím, že všechny filmy až na jeden, ke kterém se dostanu později, mi přišly zajímavé, nápadité, originální nebo alespoň zábavné.

Další velmi zajímavá a především vkusná vychytávka mě sice poněkud zarazila, ale co - poutat pozornost se dá různými způsoby. Prostě a jednoduše, hotel Thermal, který je středem festivalového dění a v němž se nachází Velký sál, kde jsou uváděny předpremiéry fascinujících i jiných filmů, byl zneuctěn ohavným způsobem - růžovými chlupy. Jakkoli to zní nesmyslně, je to tak. Růžové chlupaté povlaky na madlech od všech skleněných dveří (a že jich tam je dost) byly pravděpodobně míněny jako recese, nicméně přísahám, že jsem se jich ani jednou nedotkla.

I když tou recesí bych si nebyla tak jistá. Nyní už se totiž dostáváme na filmové plátno, kde se odehrává vše možné a nemožné a nutno podotknout, co se týče letošní festivalové znělky, především to nemožné, úchylné a nepochopitelně divné. Pokud jste ji neviděli, nekoukejte se na ni, protože byste ji nejspíš nepřišli na kloub stejně jako já. Jádrem celé umělecké předehry bylo, že pošahaný velekněž s krovkami vytáhl s kočárku s plodovou vodou filmu zlatý kotouč, který potom zůstal viset na obloze, protože byl asi sluníčko :o) Ale jinak hlučná znělka Dolby, kterou vidíte, a hlavně slyšíte před každým filmem se mi opravdu moc líbila.

A nyní již k samotným filmům. První snímek, který jsme shlédli byla premiéra české Krásky v nesnázích /Aňa Geislerová/. Troufám si říct, že hvězné obsazení předvedlo to, co se od něj čekalo, i když v některých scénách nemnoho navíc, což může být ovšem dáno scénářem nebo Hřebejkovou režií. Každopádně vyzdvihuji herecký výkon Jiřího Schmitzera, který byl ten nejsližštější, jaký jsme vůbec ve Varech viděli. (Taky měl s sebou svojí kytaru a hrál ty svoje recitativní písničky na podiu před hotelem Thermal, což se hodnotí :-) Zajímavě zapůsobil také Josef Abrhám, možná že takhle ho ještě neznáte. Hodnotím 2 a připomínám, že film získal zvláštní cenu poroty.

Jako vsuvku si dovolím dodat, že /nejen/ premiéry byly většinou spojeny s představením hlavních protagonistů před začátkem filmu a v některých případech i diskuzí na konci. Tato diskuze se zajímavě povedla například u Ráje řízků, který se nám ještě vešel do nabitého programu nedělního večera. Tedy, je to opravdu pořádná holandská slátanina, to vám povím. Nicméně, to je přesně to, co jsem od filmu očekávala. Bezmyšlenkovité love story v prostředí plném jídla je přesně to, co ve 21:30 chcete vidět. Je to celkem zábava :-) Hodnotím 2-3.

Teď se již dostáváme k pondělnímu programu. Další českou uchvatností, jež jsme zvládli ulovit bylo Štěstí. Tento film jste měli před několika měsíci možnost shlédnout v kinech, ale já jsem to nezvládla, tudíž můj čas nastal až ve Varech. Obsazení by bylo opět profláknuté (Geislerová, Liška), nebýt Tatiany Vilhemové, která, ač je taky profláknutá, předvedla dle mě výkon nad očekávání. Podle mnohých diváků byl film příšerně kýčovitý a dlouhý. To nepopírám, ale mně se líbil natolik že dávám 1.

Norská Repríza, to bylo něco k zamyšlení a režisér by se měl zřejmě zamyslet nad tím, zda to nebylo k zamyšlení až moc. Nedalo se přesně identifikovat, zda šlo o příběh, myšlenku, vzpomínku nebo jestli tam vůbec byl nějaký děj. Mně osobně to ale nevadilo, přestože nepopírám, že film nebyl snadno pochopitelný. Na druhou stranu oceňuji, že ve filmu vystupovali prakticky jen velmi mladí herci. Hlavně slečna, která hrála Kari byla úchvatná. Moje resumé je, že to, co si z tohoto filmu odnesete záleží jen a jen na vás. Dávám 2 a chválím norskou kinematografii, mimochodem film získal cenu za režii.

A nyní přichází zlatý hřeb celého festivalu - zaručeně nejblbější film, jaký jsme viděli - Vánoční strom. Lépe řečeno, ve dvou třetinách jsme odešli, protože se to nedalo vydržet. Opravdu sračka, i když obdržela nějakou zvláštní cenu poroty. Dávám 4 a to jenom proto, že 5 ve Varech neexistuje..

Pokračujeme do sluncem zalitého úterního rána s Děkujeme, že kouříte. Tomu se snad doopravdy dalo máloco vytknout, a to bych od amerického filmu nečekala. Přečtěte si více na festivalových stránkách (viz link) a uvidíte sami. Hodnotím 1.

Short films, kterým jsme se věnovali v pondělí od 12 hodin měli devět částí: Žena a gramofon, Kuchyň, Lepenka /nemůžu najít odkaz/, Offside, Balík, Příšera, Akta Satchel, Šok a Zkušební jízda. Kuchyň, Balík a Příšeru nedoporučuji slabším povahám, nicméně jediný opravdu nudný film byl podle mě Lepenka. Jinak všechno bylo svým způsobem originální :-) Nehodnotím známkou, protože je to hodně filmů.

Úplně poslední film, který jsme viděli, Jsem byl velmi zajímavý především tím, že nebyl dabovaný, tudíž polština prosakovala vším, i když jste četli české titulky. Příběh nic moc, ale chytlavé to bylo. Navíc, hlavní hrdinové byli děti. Herecké výkony byly vzhledem k věku řekla bych nadprůměrné, ačkoli byli oba dva blonďatí hrdinové byli podle mě na svůj věk ve filmu až příliš vyspělí. Dávám 2 a děkuji za poklidné ukončení našeho filmového maratonu.

Celkově hodnotím tento ročník velmi pozitivně, přestože spaní ve stanovém městečku není vždy procházka růžovou zahradou :o) Na druhou stranu, ve Varech je príma bazén, do kterého dostanete na festivalové akreditačky dost výraznou slevu, můžete si dát moc dobrý kebab a koupit si pravou lázeňskou oplatku. Takže si myslím, že se letošní výlet do lázeňského města vyplatil a vydařil a doufám, že stejně tomu bude i v příštích letech.

Pruhy

A proč bych o tom nakonec opravdu nemohla napsat. Všimla jsem si jedné věci, která mě vytáčí na pozemních komunikacích, ač nejsem řidičem motorového vozidla. Tedy, je velmi chvályhodné, že se Ministerstvo dopravy po několika letech, kdy jsou ve vozovkách díry rozměrů jako past na mamuta/náklaďák, rozhodlo, že uvolní potřebné finanční prostředky na opravu. AKORÁT by to ještě chtělo, když už jednou ty původní bílé pruhy zalejou vrstvou asfaltu, nechat tam udělat pruhy nové. Tak například na jedné křižovatce (tuším na Budějovické) tak nějak pofidérně zmizel odbočovací pruh..

Sobotní chvilka poezie s T. R. Fieldem

Relativistický zádrhel

Jeden pán měl k jedné slečně
citu víc než druhý.
Dokud živ byl, tak měl věčně
pod očima kruhy.

V nekonečnu přímka však se
vždycky ve kruh schoulí.
Ergo, plocha kruhu zase
zavine se v kouli.

Mrtev ten pán pro tu slečnu!
Leží, oči poule ---
Na věky má v nekonečnu
pod očima koule!!!

Něco zajímavého..

... pro vášnivé i jiné čtenáře, aneb internetová stránka, na kterou mě upozornila Kristina. Po kliknutí na odkaz v nadpisu se dozvíte jak všechno funguje :o) Možná už jste o tom někteří slyšeli, nicméně není nad informování společnosti. Mně se to docela líbí..