Moje oblíbená

Na ústech světců loudil jsem
slovo, jímž píseň počít měla
by tančíc lehce v rytmu svém
podmanivě se rozezněla

a vlála jako sukně lem
otáčejíc se kolem těla.
Slovo, jímž píseň počít měla,
na ústech světců loudil jsem.

Bylo to marné, oněměla
a já stál tehdy před chrámem,
poznávaje, že marně zcela
pod přísným mečem archanděla
na ústech světců loudil jsem.

(Seifert, Milostná rondeaux)

Abeceda, aneb co první napadlo mě

Anatomie (fascinující, ať už jde o cokoli)
Bačkůrky (abych nenastydla)
Cukr (abych potlačila svojí ranní hypoglykémii :-)
Doktoři (protože je nesnáším)
Energie (protože mi chybí)
Filozofie (jelikož nemá konce)
Gumoví medvídci (protože jsou dobrý na chrupavky)
Houby (protože bych si dala smaženou bedlu)
Inkoust (protože už jsem s ním dlouho nepsala)
Jaro (protože na mě leze)
Kopr (nemám ho ráda)
Lučina (nejlepší natierka na rohlík)
Mrkev (abych dobře viděla a byla pěkně žlutá z toho karotenu :-)
Nos (protože jsem do něj dneska dvakrát dostala míčem)
Olivy (protože mám prostě ráda zelený jídlo)
Prskavka (jelikož jediný co mám ráda na Vánocích jsou právě ty prskavky)
Qvílí orkán (morseovka :-)
Rukavice (nejlepší způsob, jak si chránit dlaně před čímkoli)
Sušenky (dneska mám asi veeeelikej hlad :-)))
Turecko (velká země a divný záchody)
Ukulele (ať žije hudba)
Vokativ (5. pád)
Wagner (skladatel)
Xena (nevim, ale napadlo mě to)
Yks - viz X
Zeleň (fotosyntéza)

Podivný experiment

Tak jsem přemýšlela a přemýšlela. Vzhledem k probíhajícím maturitám, které vě mně každoročně vyvolávají depresi, se můj mozek rozhodl zauvažovat, k čemu vlastně je celé to studium na osmiletym gyplu, přesněji na osmiletý větvi GYBU. Možná by bylo objektivnější se nad tím zamyslet až za rok, ale obávám se, že touhle dobou bude pramálo času k psaní na blog (a nebo ho bude zatraceně hodně, a pak se budu u zkoušky dospělosti divit a profesoři bavit).

Znáte onu zábavnou hru pro gympláky? Jmenuje se "sedm" a spočívá v jednoduchém systému. Je k ní potřeba skupina nejlépe sedmi lidí, ale jinak na počtu zas až tolik nezáleží, akorát že v sedmi se dobře hraje. Je k ní potřeba stůl a židle, nejlépe v hospodě. Je k ní potřeba určitá mozková hmota, nicméně nesmí jí být příliš moc a nesmí přehnaně přemýšlet. Vsadím se, že kterýkoli z gympláků, kteří si tento článek přečte, si je jistý tím, že dokáže poznat čísla, která obsahují číslici sedm. A předpokládám, že většina z nich je dokonce přesvědčena, že dokáže vyjmenovat násobky sedmi. Pokud mezi tuto většinu nepatříte, jste světlé výjimky, nicméně mi není jasné, co jste na tom gymplu dělali/děláte.
Ve skupině lidí, kteří hrají hru sedm, musí být minimálně jeden gymplák, jinak se dostatečně nepobavíte. Celý systém spočívá v tom, že hráči začnou postupně po nebo proti směru hodinových ručiček postupně odříkávat čísla - 1,2,3,4... každý jedno. Ten, na koho vyjde číslo sedm, číslo obsahující číslici sedm nebo číslo, jež je násobkem sedmi, se ale nesmí nechat zmást a místo onoho čísla, které na něj vychází, řekne "hop". To ovšem není jediný fígl. Další zvláštností je, že když někdo řekne "hop" mění se směr hry na opačný. (Například u čísel 27 - 28 je změna směru neobvykle vtipná...).
Připadá vám to jednoduché? Pokud jste gympláci, vřele vám doporučuji tento nelichotivý experiment vyzkoušet. Záměrně říkám "nelichotivý", jelikož pravděpodobně zjistíte, že díky vám se odříkávání čísel několikrát nedostane přes padesátku. Samozřejmě buďte připraveni na trest, který čeká na neúspěšného počtáře - většinou vypítí jednoho panáka za každou chybu, ale může být i hůř.. (abstinenti prominou).

Tak teď si to pojďme shrnout. Jaktože nabobtnalý, sebevědomý a sebejistý gymplák není schopen obsatát v jednoduchých počtech konkurenci automechaniků, prodavaček, kadeřnic a jiných "obyčejných pozemšťanů"? Neříkám, že gympl je na nic. Akorát by mě zajímalo, k čemu vlastně je...

Opět zpět

Tak po měsíci konečně další post. Venku je speciálně hnusně a po měsíci mojí plnoletosti se cejtím pořád stejně blbá.Ve škole poslední zvonění a venku mokro. Kdo by o to stál? Včera mě Papoušková donutila před třídou mluvit o mý pylový alergii. Humorné.
Moje kamarádka zítra odjíždí na 4 měsíce někam do Itálie nebo do nějaké jiné podobné divočiny, tudíž asi vyrazím do bereniky a budu přemýšlet, co jsem udělala špatně. Mimochodem, pokud si sedřete koleno, rozhodně nenoste džíny - lepí se to (a mně se to dneska přilepilo už potřetí). Maminka mi přinesla balíček Choclairs, tak už se cejtim docela dobře - mám úplně oblepený zuby.
A ještě jedna poznámka - už to vyšlo oficiálně v tisku, ale myslím, že i tak to stojí za zmínku, zvlášť pro členy naší třídy by to mohla být zajímavá informace - Da Vinciho kód je shit :o) Takže - jak se těšíte na úterý?