To je na tom nejhorší..

.. ono se totiž opravdu nic neděje. V Praze nám pomalu nastává solidní podzimní počasí, takže i můj optimismus se pomalu rozplývá. Pozvolna nám začíná halová sezona, takže si nedělám iluze, že se někdy uleju z volejbalu. Tradičně už teď nemám na nic čas a to se mám ještě učit, což zatím poněkud ignoruju..

Já chci domůůůůů

Nesnášenlivost našich profesorů mě opravdu zaráží. Pravděpodobně se nám rozhodli zničit život, když už jsme se dostali až do maturitního ročníku. Ve škole je nechutně vydejchanej vzduch, takže když jsem ráno přijdu, pravidelně dostanu migrénu jako blázen. Všichni se tvářej naštvaně a chtěj po nás vypracování maturitních otázek, přípravu na nesmyslné písemky s ještě ke všemu pozornost na hodinách. Třeba teď zrovna zabíjim čas u skolního počítače, jelikož máme supl na češtinu. Mohla bych třeba spát, ale musím bejt tady. A dneska tu zkejsnu až do čtyř kvůli naší drahé americké Miss Zmiz. Blééééééééééé...

A jak to bylo dál.. ?

Prázdniny jsou téměř za námi a kde nic tu nic. Začínám mít pomalu depresi ze školy, tudíž se vrátím ke svým skvělým srpnovým zážitkům.
Začala bych turnajem na Kolečku, kdež jsem byla s týmem Banik. Hráli jsme strašně, zato Boogy předváděli celkem pohledný volejbal. Druhý týden v srpnu jsem vyrazila se Žižkandama a Řepandama na kondiční soustředění na místo, které se nazývalo Rudolfovna - Brčálník :o) Pokud někdo náhodou netušíte, je to na Šumavě. Bylo to opravdu výživné, protože jsme téměř jenom běhaly. Vrcholem týdne byl sedmikilometrový závod, jehož posledních 700 metrů jsem měla dojem, že šplhám po hodně vysoké skále bez jištění, nicméně přežila jsem. Vařili tam tak hnusně, že nebýt instantních polévek, všechny bychom zhebly již v pondělí.
Rovnou z Brčálníku jsem se vydala do Chlumce nad Cidlinou na naprosto unikátní a téměř jubilejní pětadvacatý ročník Chlumeckého volejbalového léta /turnaj 4+2/. Jako obvykle to byl geniální zážitek a v turnaji okresů jsme skončili třetí, což považuji za úspěch při tom, jak jsem blbě nahrávala. Na druhou stranu, po tom, jak jsem se večer před tím zlískala, to mohlo být i horší :o)
Pak následovaly dva týdny flákání vyplněné tréninky na Žižkově a jedním Boogy AVL turnajem na Štvanici, kdež jsme skoncili druzí a vyhráli tak překrásné kloboučky (bohužel jsem ten svůj asi nechala na soustředění ve Slatiňanech). Jinak koho by zajímalo více o tomto turnaji, nechť se přepošle na stránku Milanova blogu.
Vrcholem celé přípravy na extraligu byl tentokrát turnaj v Dobroníně, kde jsme obsadily krásné 22. místo (z celkového počtu 24 :o). Poté jsme se rovnou vydaly do Slatiňan, kde jsme se spolu s kadetkami od Martina Lepiče připravovaly na nadcházející sezónu poněkud méně intenzivně, než by bylo třeba. Ona jsou totiž některá jeho děvčata poněkud laxní, takže jistá cvičení /téměř všechny/ nějak nevyznívají dobře. Budou s námi trénovat celý rok, což je na jednu stranu fajn, protože nás nebude na trénink šest ale dvanáct, ale na druhou stranu vocamcať pocamcať..
Na soustředění se mi trošku rozhulákal kotník, takže jsem zvědavá, jak budu zítra nahrávat na nějakým pofidérním turnaji 4+2 na Opatově, kam jdu s lidma z VOŠK, které jsem několik desetiletí neviděla. Takže mi držte palec, ať to ve zdraví přežiju.