Oslava narozenin

18. dubna 1988 se stala velice pozoruhodná věc. Na svět přisla holčička, která vypadala jako králík. Jak se jistě dovtípíte, to dítě které se narodilo na sklonku nechutného komunistického režimu jsem byla já. Rodina se o mojí politickou orientaci starala náležitě již od útlého dětství, moje matka mě s sebou dokonce málem vzala na manifestaci proti komunismu v listopadu 1989. Nakonec se tohoto nápadu vzdala (za což jí děkuji, jelikož bych mohla třeba utrpět nějaké zranění klíčema), avšak již o několik měsíců později mě začala zkoušet, jestli od sebe poznám Klause a Havla, což jsem poznala, jelikož už v té době byl Klaus šedivej. Bratr Tomáš ze mě byl nadšen. Když jsem se narodila, napsal na mě oslavnou ódu na hodinu angličtiny a odpoledne si mě v kočárku s kamarádem Alešem posílali z kopečka ve vítkovském parčíku (údajně jsem jednou nějakou náhodou vypadla na hlavu a od té doby jsem praštěná). Tomáš se bohužel již po roce našeho soužití odstěhoval, což si dodnes nedokážu vysvětlit, ale variantu, že to bylo proto, že jsem moc řvala si nepřipouštím. Rodiče mi vždycky říkají, že dokud jsem byla malá, vůbec jsem nezlobila. Nicméně bratr mě má rád dodnes, páč se vidíme jednou za měsíc.

Od té doby už přece jen pár let uteklo a dobrý počtář si jistě hbitě spočítá, že letošního 18. dubna mě čekala oslava plnoletosti, nabytí právní způsobilosti ke všem právním úkonům a způsobilosti k nákupu, prodeji a konzumaci alkoholu. Jsem prostě fyzická osoba, jak má být, a když si seženu čtyři další a vklad 50 000 Kč, můžeme si založit družstvo.

Děkuji všem zúčastněným, jmenovitě: sobě, Milanovi, Heleně, Kristině, Davidovi, Adamovi, Honzovi, Bětce, Ondrovi 2x, Markovi, Aničce, Katce a ukecané, leč brzo usnuvší Tereze, že se zúčastnili demolice mého bytu a vyžrání útrob naší lednice a špajzky. Dále si dovolím poděkovat za všechny hodnotné dary: Tři zavařovačky přesnídávky jsem již ze dvou třetin zkonzumovala i s piškotky a jsou fakt mňam (BTW jaký je recept?). Super růžovofialovej polštář od Heleny se mi ráno vždycky přilepí tím nápisem ke ksichtu, což je velmi deliciózní :-) Květiny, ať živé nebo sušené, dozdobovaly náš příbytek tak graciézně, že je Kocour musel všechny ožrat, jak už to dělá dlouhá léta (chutnaly skvěle). Velkou sklenici s olivami jsem ještě neotevřela, protože doma zbyly dva pytlíky jiných oliv, ale ty už jsem snědla, takže teď na ní nejspíš konečně přijde řada. Kabernet Saviňon si hoví v naší vinotéce a čeká až začnu využívat svého alkoholového práva. Hrnek s divným vzorem se velice hodí k čaji s divnou vůní - je to tak hezky esteticky sladěno, že jedno bez druhého by to vůbec neposkytlo takový úžasný výsledný efekt. Na závěr si dovolím podotknout, že se velice těším, až se mi podaří vyhodit pojistky, nebo až nepůjde elektřina, abych mohla naplno využít vkusného svícnu tvaru kočky, barvy modré. (Zapomněla jsem na něco?) DÍK, MÍ TŘÍDNÍ PŘÍSUŠNÍCI, ZA TO, ŽE NA MĚ TAK MYSLÍTE!!!

Special THNX to: máma (fakt super růžový tričko, kabelka a bezva kosmetika na xicht od Oriflame), Brouček (krásný korálky, který maj vychytaný magnetický zapínání), táta (sms, která mi přšla o tři dny pozdějc a úžasná kytka, kterou kocour ještě neožral), brácha (plyšovou kachnu mi ještě nikdy nikdo nedal ;-), kolektiv autorů Boogy (Fidorka + nápaditá a velmi flexibilní pomlázka), Tomáš z Chvaletic (přívěšek na klíče v podobě plyšový krávy), tetička a strýček (finanční podpora a spoustu ledový čokolády).

Doufám, že to se mnou všichni ještě chvíli vydržíte!

Anémie

Minulé úterý jsem zjistila impresující věc. Důvod proč poslední dobou nemůžu rozdejchat ani pitomou rozcvičku. Tadáááááááá: Anémie!
Taková blbůstka jako nedostatek erytrocytů může ovšem vyvolat prapodivné halucinogenní stavy a navíc oslabuje imunitu docela obluzórním způsobem. To jsou ty mé rozmilé virózky dvakrát týdně. Matka do mě hned nacpala vepřová játra (ať žije železo) a myslím, že po týhle zkušenosti už je v životě nepozřu.. Jsou dokonce i v polívce a počítám, že zítra z nich budou lívance, nejlíp se špenátem.. FUJ!
Kdo by byl řek, jaké hrůzy může způsobit, že máte na krevním rozboru v jednom okénku místo 125-135 číslo 119. Ach..

Výborný víkend

Je pravda, že bych asi měla víc odpočívat, nicméně jsem neodolala a tento víkend jsem strávila poněkud volejbalově. V sobotu jsme měly s holkama soustředění v Řepích. Byla to docela sranda, až na jedno zranění (nahravačka Jana). Na oběd mezi tréninkama jsme šly do místního Číňana. Jelikož je mi už tradičně blbě z každýho nedietního jídla, dala jsem si nejdietnější možné kousky kuřete se zeleninou a rýží. Přestože jsem snědla jenom tu rýži (zbytek dojedly holky), bolelo mě břicho snad úplně nejvíc. Tak mě napadá, jestli to spíš nebylo z toho obrovskýho indiánka, co jsme si pak daly v cukrárně, ale řekla bych spíš, že ne. Z toho vyplývá, že rýže v čínských restauracích je úplně jedovatá, pročež já jsem to odnesla. Možná je z krysích ocásků...
V neděli jsme se s Milanem vydali na tradiční volejbalové smíšenky organizované tušim UK. Celé to organizoval jeden úspěšně odporný dědek z katedry TV. Kromě toho, že byl neurvale nepříjemnej a choval se k nám, jako by nám bylo šest, vymyslel si nějaký super aprílový pravidla, podle kterých se hrálo snad před dvaceti lety, či co, čímž už tak mizivou úroveň volejbalu předváděného v hostivařské hale dokonale zadupal do země. Za to mu velkej dík, fakt jsem se nasmála. Nakonec se ale vše zlé v dobré obrátilo a dokonce jsme postoupili ze skupiny.
Nakonec jsme v turnaji skončili 6 z 15, což je celkem výkon, jelikož ráno to vypadalo na chvost výsledkové listiny.
(Kdo by chtěl vědet podrobnosti z nedělního turnaje, nechť se mrkne na http://mcmilan.blogspot.com/)