Ta Jana z Velké Ohrady aneb nový emocjální šanzón

Do nedávna si můj hudební vkus připadal příliš konzervativní na šansony a podobná zvířectva, nicméně loni na podzim mě naprosto nadchlo toto v českých vodách netradiční seskupení. Když se řekne šanson, mnozí se jistě oklepou, leč není šanson jako šanson. V tomto případě jde spíš řekněme o "výrazovou a expresivní hudbu", pokud si pod tímto termínem něco představíte.

Zpěvačka a autorka většiny repertoáru Jana Husáková má naprosto unikátní, relativně hluboký hlas, který dokáže upoutat. Umí být vulgární, něžná, zdrcená, opilá i naprosto střízlivá. Ač jsem se narodila se sopránovým rozsahem (čehož stále velmi lituji), jsem jednoznačně zastáncem nižších poloh ženského hlasu, které jsou dle mého názoru poslechově velice zajímavé, variabilní a především výrazové, viz. Zuzana Navarová, Monika Načeva či Radůza. Kromě toho, vysoké sopránové tóny jsou od dnešních interpretek málokdy zazpívány profesionálně, čímž můžou působit velice rušivě. Zhruba pět let byla Jana Husáková součástí folkového tělesa Corpus Delicti, hostovala ve skupině Mrakoplaš a také vokálně podporovala Pepu Nose, který ji zároveň překřtil na Tu Janu. Sólově vystupovala v divadle písniček Semafor.

Ač je Janin zpěv dominantou skupiny, velice zajímavý je i klasický doprovod, většinou ve složení klavír, kontrabas, bicí, někdy fagot. Musím upozornit, že tento doprovod je doveden k naprosté dokonalosti. Klobouk dolů, co se týče profesionality, nemůže mít ani sebevětší fajnšmekr výtek. Není se čemu divit, vždyť David Bidlo, klavírista a multiinstrumentalista, absolvent konzervatoře a HAMU, bývá jako hráč na fagot k zaslechnutí také v orchestru Hudebního divadla v Karlíně. Klavír a fagot jsou vedoucími melodickými nástroji v repertoáru z Velké Ohrady. Přemysl Vágner, kontrabasista, v dřívějších dobách koncertoval s folkovým bandem Sekvoj. Střídá hru prsty, kdy šlapající rytmiku obohacuje o jazzové cítění, nebo smyčcem, kdy dodává kapele její typický, melodický, osudový podtón. Bubeníka Romana Pluhaře znají folkoví posluchači také z Corpus Delicti a Mrakoplaše, vyznavači rocku si ho mohou pamatovat ze skupin For Sale nebo Dr. Max, milovníci dechovky z let 1988-89 z kapely Doubravanka hrající Na Hajnovce.

Skupina založená v červnu 1995 má "na svědomí" již tři alba. Musím se přiznat, že třetí album "Pod prahem" ještě naposlouchané nemám, ale začnu na tom v nebližší době pracovat. Debutové album "Od půlnoci do tří" (1999) a druhé cd "Do půl těla" (2002) však podle mého názoru absolutně nemají chybu. Neříkám, že se všem tento hudební styl musí líbit, jelikož jako velice výrazný a jistým způsobem specifický/nezvyklý může na dnešní "popíkovou" společnost působit jako pěst na oko. Já ovšem říkam: Zaplaťbánbůh za takové nekomerční hudební styly. Nedokážu si představit, že by se veškerá hudební inspirace opírala o Britney Spears a podobné. Pokud máte náladu na kvalitní hudbu v podání ženské, která bere svůj život tak, jak přichází a neváhá o tom zpívat, rozhodně vám doporučuji alespoň ukázky v mp3 z internetových stránek TJZVO (viz odkaz v nadpisu). Mimochodem, zpěvačka byla zařazena Josefem Vlčkem, renomovaným hudebním publicistou, mezi 10 nejvýznamnějších českých zpěvaček nové generace.