Poznatky z protokolů na LabTechnu

Zjistila jsem, že po několikahodinovém snažení napsat překrásný protokol plodím takové poznámky, že celá moje práce vypadá jako prachsprostá parodie, ačkoli já si třeba srandu vůbec nedělám. Vždycky do nás vtloukali, že protokol musí být takový, aby podle něj dokázal úlohu provést i totální humanita = někdo, kdo neviděl kádinku ani z dálky. To znamená, že člověk nesmí vynechat ani zdánlivě nepotřebné detaily průběhu práce, protože právě ty mohou varovat dalšího pracanta, aby neudělal stejnou chybu. No, snad uznáte, že tyto kousky se nedají vynechat:

Magnetické míchadlo bylo při úklidu vylito do odpadu a následně vyloveno panem laborantem Hejtmánkem, který prohlásil, že to vůbec nevadí a vstrčil do opdadu dlouho magnetickou tyčku, na niž míchadlo ulovil.

Odchylka od původně zamýšlené koncentrace může být způsobena příliš dlouhým omýváním hydroxidu, čímž se část hydroxidu mohla jaksi rozpustit a být nechtěně vylita do odpadu. (Bohužel hydroxid už se na magnet nachytat nedá, takže by nám pan laborant Hejtmánek mohl tak maximálně ... rozebrat odpad :)

A tak podobně. No možná vám to tak vtipné nepřipadá a možná si taky říkáte, co mám pořád s tím odpadem :D A to ještě nevíte, jaké hrozné hlášky má nasvědomí střička s destilovanou vodou (už jenom proto, že to slovo neumím vyslovit, vždycky říkám něco jako sesttřička...)

Jak na štěstí

Obuj si střevíčky do baletu,
proměň se v kočičí siluetu,
tanči než zajiskří oheň ranní,
tanči a tanči bez přestání
na hraně ostré jak břitva války.
Našlapuj potichu, ať slyšíš z dálky
ozvěny, ve kterých tvůj dech se skrývá.
Tanči a tanči, tvá duše ať zpívá.

Zapomeň na kouzla, která tě oněmí,
naplň svůj život jen hudbou a básněmi.
Ze slov se časem vždy obrazy tvoří,
v srdci tvém navždy ať plamínek hoří,
pohled ať vidí jen nádherné zítiší,
ta trocha krásy i vichřici utiší.

"Proč?" ptáš se bez zájmu, jak už to bývá.
V umění jedině štěstí se skrývá...

(Omlouvám se za tak jednostranný pohled, ale prostě mě to napadlo, tak na tom třeba něco bude :-)

Jaký je rozdíl mezi střední a vysokou školou?

Na střední se máte z čeho učit, ale nechce se vám.
Na vysoké se chcete učit, ale nemáte z čeho :D
(minimálně u nás)

Matematika - skripta: Matematika pro chemiky I, II (rok vydání 1989, v knihovne cca 20 kusů pro 400 lidí, jinde již nezakoupitelné)

Obecná chemie - učebnice Obecná chemie z roku 1986 (v knihovně cca 3 kusy pro 500 lidí :D, jinde není k dispozici), skripta od naší fakulty neexistují.

Genetika - dvě učebnice s názvem Genetika (jedna z roku 1977, druhá z roku 1961 :-), v téhle fázi vyprávění už brečím smíchy, protože je v knihovně ani nikde jinde nemaj vůbec), skripta od naší fakulty neexistují.

LabTech - skripta do laboratoře už existují - huráááá. Ovšem ještě nevyšly... :-)

Biologie buňky - perla nakonec - zde se je opravdu z čeho učit. Existuje 5 knih - jedna česká a 4 anglické, v cenovém rozmezí 1500 -3500 Kč. Nejlevnější a jediná česká má jen 700 stran a prý by údajně mohla stačit na trojku. Ovšem pouze s odřenýma ušima ;-) Jinak v knihovně dokonce některé mají, ale půjčí pouze na měsíc, což je doba, za kterou 2000 stránek knihy The Cell opravdu přelouskám jen stěží.

Co z toho plyne? V knihkupectvích na nás hystericky ječí, že naše fakulta skripta nevydává, v prodejně nakladatelství Karolinum se skví několik posledních kusů učebnic pro hydrogeologii, v knihovně nám tvrdí, že jsme si měli přijít v červnu, v antikvariátu samozřejmě kde nic tu nic. Asi jsem měla jít na VŠCHT, kde jsou skripta ke všem předmětům a dokonce si tak vyskakují, že publikují nestáhnutelné verze na internetu, abychom se my z PřF UK mohli ukousat závistí. Zachraňuje mě pouze množství ochotných známých z vyšších ročníků PřF, technická knihovna a to, že mi není líto investovat do biologie buňky. Jinak je to, prosím, tragédie. Nakonec to stejně skončí tak, že se budem učit ze skript VŠCHT, čímž uděláme této své konkurenci nehoráznej kšeft :o)

Zápisové archy a jiná povidla

Tak nám to začalo a já k tomu můžu říct jen jediné - CHAOS. Nikdo neví, co se má kde zapsat, kdy se má kam chodit, jak se kdo jmenuje a kde sídlí už vůbec ne. Prostě a jednoduše - na Přírodovědecké fakultě vládne hlad po organizačních informacích a tato poptávka stále není uspokojena. Pravděpodobně jde jen o zvyk, ale přesto, pro prváky je takováto decentralizace dost nepříjemná.
Například dneska jsem zjistila ÚPLNOU NÁHODOU - stylem jedna pani povídala - že se máme dojít zapsat do budovy, ve které nemám žádnou prednášku ani cvičení, na veledůležitou záležitost, a to prosím na Mikroskopickou techniku. Toto praktikum probíhá turnusově již příští týden a kdo se tento týden nestihne zapsat, ztrácí právo jak na potřebné znalosti, tak na kredity. Kýžená nástěnka se "zápisovými archy" (hahaha) jest umístěna v naprosto nenaleznutelném koutku jakési nepotřebné chodbičky v biologickém ústavu. Škoda, že když už máme ten centralizovaný Informační Systém UK, nemáme také centrální informační rozesílání mailů nebo minimálně centrální nástěnku s důležitými informacemi typu kdy, kde, proč, s kým a za kolik.
Jinak zapisování do zápisových archů je na PřF velmi oblíbenou záležitostí, což mi přijde poněkud unfair. Podezřívám přírodovědecké papaláše z instalování skrytých kamer ke skrytým nástěnkám se skrytými zápisovými archy. Pravděpodobně sledují z tepla své kanceláře, jak dav přibližně stovky studentů sprintuje z posluchárny nahoru o tři patra výše, půl hodiny hledá onu chodbou s onou nástěnkou, a pak se několik nepříjemných minut tísní v prostoru jeden na jeden metr, šlape si na hlavy jak stohlavá saň a snaží se zapsat se do preferovaného termínu.
Jinak jsem ovšem nadmíru spokojená. Díky velké flexibilitě biologických oborů se mi už téměř podařilo sestavit si pěkný rozvrh. Navíc mám pocit, že mám těch hodin neskutečně málo a ještě ke všemu - že to, co se na těch hodinách probírá, mě nadmíru zajímá. Další věc je příjemná cesta ze školy a do školy - Budějovická - Vyšehrad a zpět + deset minut chůze je poměrně nenáročná a uvolňující záležitost. Nezávidím spolustudentům z kolejí Větrník a spol. Borec na konec dnes bude bufet chemického ústavu, pravděpodobně několikanásobně kvalitnější restaurační zařízení než menza a to ve všech ohledech (včetně ceny :-). Ta jejich celozrnná šunková bageta...
A jak se škola líbí vám? :-)

Pozdravy z prázdnin

Začíná to vypadat, že léto je za námi, a tak se s ním pokusím symbolicky rozloučit. Tímto se také omlouvám, že jsem vás nezpravovala o svých prázdninových zážitcích, ale myslím, že následující fotky vám pomůžou udělat si (doslova) obrázek o tom, jak to probíhalo.

..a nebo se ještě vrátíme do školních lavic? :-D

Takhle jsme si na radnici zazpívali k maturitě (je tam i Buchin, ale asi se nevešel do záběru).

A takhle jsem fotila čmeláky místo přípravy na přijímačky.

A pak už přišel dlouho a toužebně očekávaný MFF Karlovy Vary. Ten letošní pro mě znamenal, kromě tradiční příšerné sochy ve Velkém sále Thermalu, také objevení gigantického pavouka. Normálně si seděl na osvětlené informační tabuli a byl pěkně nechutnej. Třetí foto zachycuje výborného Karlovarského cápka. Jeho úkolem je (po každém úvodu k filmu, představení herců atd.) přijít před plátno a položit mikrofon na zem, aby nevadil v obrazu. Dělá to výborně a dělá to už několik let. Proto se není co divit, že je pravidelně odměňován větším potleskem než samotný film :-)

Zde prosím důkaz, že náš kocour je démon (Vidíte ty oči?! Jedno zelený a jedno žlutý ?!), i když , jak si jistě všimněte na fotce číslo dvě, snaží se to skrývat, seč mu peřina stačí.

Taky jsem navštívila své drahé příbuzné v Záboří nad Labem. Tomuto triu pracovně říkám Bráchův živý pejsek, bráchova unavená kočička a babiččina skoro mrtvá kopretina. Je to taková alegorie :-D

A jedeme dál:: Západ slunce a Milanova promoce

Zvíkov

Hrášková polívčička na Orlíku (půlka srpna - vřele doporučuju :-) and kobylka

A ještě borec na konec - neviditelná ještěrka a kůň s krávama v pozadí.

Doufám, že se vám tento výňatek z mých prázdnin zalíbil , a příší rok je budete chtít strávit se mnou :-D

Bez hlavy

Půlnoční ulicí plíží se stín.
Ten stín je můj, ale hlava mu chybí.
"Na co mít hlavu?!" chci smířit se s tím.
Na co mít hlavu? Jen na planý sliby.

Koukám se na sebe v podobě temné.
Zírám a vichr tu najednou duje.
Mé oči nevidí to, co je zjevné.
Mé oči v hlavě, co neexistuje.

Jak by jen mohla být na správném místě
hlavěnka ta, kterou znám co jsem živa.
Vzpomínám, že jsem ji nechala jistě
v krčmě, kde měla jsem dnes čtyři piva.