Jak na štěstí

Obuj si střevíčky do baletu,
proměň se v kočičí siluetu,
tanči než zajiskří oheň ranní,
tanči a tanči bez přestání
na hraně ostré jak břitva války.
Našlapuj potichu, ať slyšíš z dálky
ozvěny, ve kterých tvůj dech se skrývá.
Tanči a tanči, tvá duše ať zpívá.

Zapomeň na kouzla, která tě oněmí,
naplň svůj život jen hudbou a básněmi.
Ze slov se časem vždy obrazy tvoří,
v srdci tvém navždy ať plamínek hoří,
pohled ať vidí jen nádherné zítiší,
ta trocha krásy i vichřici utiší.

"Proč?" ptáš se bez zájmu, jak už to bývá.
V umění jedině štěstí se skrývá...

(Omlouvám se za tak jednostranný pohled, ale prostě mě to napadlo, tak na tom třeba něco bude :-)