Podivný experiment

Tak jsem přemýšlela a přemýšlela. Vzhledem k probíhajícím maturitám, které vě mně každoročně vyvolávají depresi, se můj mozek rozhodl zauvažovat, k čemu vlastně je celé to studium na osmiletym gyplu, přesněji na osmiletý větvi GYBU. Možná by bylo objektivnější se nad tím zamyslet až za rok, ale obávám se, že touhle dobou bude pramálo času k psaní na blog (a nebo ho bude zatraceně hodně, a pak se budu u zkoušky dospělosti divit a profesoři bavit).

Znáte onu zábavnou hru pro gympláky? Jmenuje se "sedm" a spočívá v jednoduchém systému. Je k ní potřeba skupina nejlépe sedmi lidí, ale jinak na počtu zas až tolik nezáleží, akorát že v sedmi se dobře hraje. Je k ní potřeba stůl a židle, nejlépe v hospodě. Je k ní potřeba určitá mozková hmota, nicméně nesmí jí být příliš moc a nesmí přehnaně přemýšlet. Vsadím se, že kterýkoli z gympláků, kteří si tento článek přečte, si je jistý tím, že dokáže poznat čísla, která obsahují číslici sedm. A předpokládám, že většina z nich je dokonce přesvědčena, že dokáže vyjmenovat násobky sedmi. Pokud mezi tuto většinu nepatříte, jste světlé výjimky, nicméně mi není jasné, co jste na tom gymplu dělali/děláte.
Ve skupině lidí, kteří hrají hru sedm, musí být minimálně jeden gymplák, jinak se dostatečně nepobavíte. Celý systém spočívá v tom, že hráči začnou postupně po nebo proti směru hodinových ručiček postupně odříkávat čísla - 1,2,3,4... každý jedno. Ten, na koho vyjde číslo sedm, číslo obsahující číslici sedm nebo číslo, jež je násobkem sedmi, se ale nesmí nechat zmást a místo onoho čísla, které na něj vychází, řekne "hop". To ovšem není jediný fígl. Další zvláštností je, že když někdo řekne "hop" mění se směr hry na opačný. (Například u čísel 27 - 28 je změna směru neobvykle vtipná...).
Připadá vám to jednoduché? Pokud jste gympláci, vřele vám doporučuji tento nelichotivý experiment vyzkoušet. Záměrně říkám "nelichotivý", jelikož pravděpodobně zjistíte, že díky vám se odříkávání čísel několikrát nedostane přes padesátku. Samozřejmě buďte připraveni na trest, který čeká na neúspěšného počtáře - většinou vypítí jednoho panáka za každou chybu, ale může být i hůř.. (abstinenti prominou).

Tak teď si to pojďme shrnout. Jaktože nabobtnalý, sebevědomý a sebejistý gymplák není schopen obsatát v jednoduchých počtech konkurenci automechaniků, prodavaček, kadeřnic a jiných "obyčejných pozemšťanů"? Neříkám, že gympl je na nic. Akorát by mě zajímalo, k čemu vlastně je...