neděle, listopadu 26, 2006

Okna

Tak včerejší velice zajímavá akce se nám vydařila. Sešli jsme se v kupodivu hojném počtu a byl to večer vskutku ... pestrý, především díky tomu, že jsme zjistili, že poměrně velká část našich spolutrpitelů v maturitním ročníku nám zůstává dosud skryta - především se to týka čtyřletého studia /a je to záležitost vzájemná/. Velmi vtipné. "A vy se jako znáte ze základky?" "Ne, my s váma chodíme už čtyři roky do školy.." :-) koukali jsme na sebe chvíli jak blumy, a pak jsme s uspokojením usoudili, že je to vlastně fajn, že po těch letech se dá v ústavu objevit ještě něco nového. Taky tam byl jeden borec s tágem, který pořád dělal takový ty frajeřinky typu: bílá koule přeskočí soupeřovu kouli, případně jí objede takovým pěkným obloukem, a tvojí dá do díry. Jsem nikdy nevěřila, že se to fakt dá udělat.
Nicméně cesta z Ptáka domů vynesla na světlo několik zajímavých úvah, speciálně jednu, kvůli které jsem nemohla usnout, protože jsem na to chtěla přijít. Takže, jelikož jsem chtěla znásilnit Helenu a Vlachouše, aby se mnou počkali pět minut na autobus z Pankráce na Budějovickou /nechtělo se mi chodit :-D bylo potřeba udržovat společenskou konverzaci, aby si vlastně ani nevšimli, že jejich lokomoce je zastavena. A já jsem si zrovna trefně všimla, že v nějakých kancelářích tak ve dvacátém patře se ještě svítí. Zajímavý úkaz na to, že byla noc ze soboty na neděli a asi půl druhé. A když jsme se rozhlédli kolem, zjistili jsme, že i v několika "bytových" oknech se svítí. A jak jsem šla domů z Budějovické, přemýšlela jsem a koukala a koukala a dokonce i tady bylo svítících oken neočekávaně mnoho.
Co ty lidi asi touhle dobou můžou dělat, že na to potřebují rozsvícené velké světlo? :-?

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jak řikám, já si takhle v noci vždycky rozsvítim, když sem jaksi společensky unavená a nutně se potřebuju dostat na hajzl... :D

McMilan řekl(a)...

Hm. Se stává i v nejlepších rodinách. Třeba v té naší... Konkrétním viníkem je samozřejmě počítač a to buď jako nástroj obživy (máma - a to klidně třeba do čtyř do rána) nebo jako nástroj zaslouženého odpočinku a relaxu (rozumněj her a to se vztahuje na mě). Tak do dvou s tím nemívám problém...