Dostali jsme úkol aneb blbý témata (pokus o esej)

Dostali jsme slohový úkol, a to napsat esej. Takový/á esej může být, jak říkají chytré papíry od prof. Duškové, několika druhů: esej s prvky stylu uměleckého, esej psaný jako řečnický projev či esej rázu publicistického. (Nemůžu si pomoct, ale trochu mi chybí typ esovitý esej.) Pokud jsme odvážní a jazykově zdatní studentni, můžeme se pokusit napsat podle návodu esej o literatuře - nejlépe esej o přečteném Čapkově Hordubalovi, kterého jsem nečetla. Ovšem odvážná a jazykově zdatná si připadám, takže podle návodu bych to zkusit mohla.

Tak, co mi píše chytrý papír? Mám vybrat téma a zpracovat kompoziční plán, dále vyprodukovat osnovu. Bezva. Osnova, to bude ajncvaj. Úvod, stať a závěr. Ráda bych si tyto body nějak hlouběji rozebrala, alébrž nevím, o čem Hordubal je, tak to asi přeskočím. V návodu se dále praví: "...při prvním čtení si průběžně zapisujte bezprostřední dojmy a nápady, a vypište si z textu klíčové výrazy a slova." No, tak to bude trochu potíž, protože Hordubala se mi opravdu číst nechce, tudíž jediné klíčové slovo by bylo právě asi "Hordubal". (Tak na všechny tyhle opičárny fakt kašlu a tímto esej o literatuře zavrhuju.)

Ehm. Pojďme se tedy odpoutat od eseje literárního a vydat se dál do útrob chytrých návodových papírů. Máme výběr z několika dalších témat na esej. Abych zmínila několi nejzábavnějších a jediných, která mě nadchla nebo vypadala tak pitomě, že se jim nedalo odolat, zde je malý přehled:

1. Kdybych měl poslední dva dolary, utratím je za reklamu.
2. Esej o čísle 3 (nebo 7, 9, 13)
3. Esej o barvě (že by růžové?)
4. Moje lepší a horší já
5. Transparentně kontraproduktivní (o jazyku našich politiků)
6. Kde je lev, tam štěkají všichni psi
7. Mobil místo dudlíku? (bacha na vibrace ;o)
8. Člověk - nejlepší přítel svého počítače

Tak a teď to samé, akorát u každého bodu uvedu, proč ho nemůžu zpracovat:

1. Nemám žádné dolary, tudíž nemůžu mít ani poslední dva.
2. Vybrat si jedno číslo je diskriminace.
3. Vybrat si jednu barvu je rasismus.
4. Nejsem schizofrenik, takže mám jen jedno já.
5. Bohužel nerozumím nadpisu.
6. To se nedivím, mě by lev taky znepokojil, ale nevím, co bych o tom měla psát.
7. Mobilní telefony nejsou vhodné pro děti do tří let. Mohly by vdechnout malé části a olízat ty ostatní.
8. Je to obráceně. Kdyby si totiž počítače mohly vybrat, s tak blbým živočisným druhem jako jsou lidi by se určitě nekamarádily.

Tak to máme za sebou. Ostatní témata mě bohužel vůbec nezaujaly, nebo jsou příliš dlouhá na můj stupidní blonďatý mezimozek. Snad jen "Krásné ženy ponechejme mužům bez fantazie" zní docela normálně, ale obávám se, že na zpracování tohoto tématu mám špatné pohlaví :o( Mnohem lepší by třeba bylo: "Ošklivé muže ponechme ženám s fantazií a nabrnkněme si krásné a bohaté" (ač by to znamenalo, že samy jsme bezfantazijní a krvelačné zrůdičky). Tudíž skvělým a oblíbeným principem předčasné generalizace dospívám k závěru, že ty témata JSOU ÚPLNĚ BLBÝ, takže ten skvělý pokus o esej pro Duchnu fakt napsat nemůžu :o)

A jak diktát dopadl...

No, až na malou kolizi se slovem Z/země a na několik dalších malých kolizí s čárkami to vlastně zas až tak špatný nebylo. Ale to jsem si u posledního diktátu říkala taky a měla jsem plnej počet :o)
Dneska mě čeká další nelehký studijní úkol - totiž naučit se na písemku z angličtiny i z němčiny, takže bych se do toho asi měla pustit. Jenže - opět se mi nechce a hned vám řeknu proč. V němčině je nějaká složitá gramatika, kterou nepochopím ani za sto let a angličtina je tak stupidní, že na ní nemám nervy :o)
Takže vlastně asi nakonec budu přemýšlet, proč jsem se nenarodila v Azérbajdžánu, kde se německy a s trochou štěstí ani anglicky neučej ;o)

Příprava na zítřejší diktát

Tak jsem si před chvílí uvědomila bezva věc - zítra píšem diktát. Legrace je, že známka z něj je tak velká, že pro jistotu píšem jenom jeden za poletí. Příprava na takový diktát ale bohužel není nijak jednoduchá, jelikož pravopis se nastudovat ze skript moc nedá. Teda dá - Z PČP a nebo Styblíka :o) jenže na to jsem moc líná.
Znepokojuje mě, že poslední dobou fakt dělám pravopisné chyby, za které by se styděl i třeťák - například v minulém odstavci jsem jisté slovo napsala jako paradoGSní :o) ale vypadalo to divně, takže jsem ho opravila. To je ostatně můj systém - když něco vypadá divně, tak to přepíšu. Avšak poslední dobou tenhle smysl pro divně vypadající slova poněkud ztrácím a vyplňovat gramatická cvičení (doplňte i/y) shledávám pod ?mojí/svojí? (oboje zní divně) úroveň. Prostě je to podúrovňový.
Kde se asi stala chyba? Češtinářka Dušková evidentně v posledních letech poněkud polevila (co se týče gramatiky) a mně se to bohužel zítra nejspíš hrubě nevyplatí :o(((

Nemoccc...

Pozoruju, že v posledních třech dnech sem dospěla do stavu naprosté fyzické i duševní vyčerpanosti, takže už ani nedokážu poznat, jestli je mi líp nebo hůř.. Prostě je mi nijak, takže se asi zítra vydám do školy, abych se aspoň mohla rozčilovat na nějaký profesory.
Kromě toho se můj otec děsně divil, že tenhle rok nechci žádnou měsíční brigádu v kanclu. To je teda překvápko, fakt. Je to ta nejvíc ubíjející práce, která dá člověku jedině to, že se naučí vařit hodně hodně hodně silný kafe. Radši bych myla hajzlíky než tohle..

Vyhlášení ankety aneb o přesnídávkách

Nedávno jsem dělala takový malý průzkum, kterého se účastnilo pět lidí včetně mě.

Co máte nejradši aneb vzpomínky na dětství

1. Pařížanka - 0%
2. Termix - 20%
3. Zubní pasta perlička - 20%
4. Bobík - 20%
5. Hnusný umělý puding se šlehačkou - 0%
6. Přesnídávka - 40%

Výsledky mi přijdou docela humorné. No, já už si sice nepamatuju, pro co jsem hlasovala :o) ale skoro bych řekla, že přesnídávky by rozhodně neměly být distribuovány jen jako sortiment pro děti předškolního věku. Nechápu, proč by batolata měla mít nějaká privilegia. Stačilo by na etiketu natisknout místo uslintaného spratka 'nějakýho pořádně kůl frajera', a firma Hami (nebo jak se to jmenuje) by byla jistě velice překvapena tržbami. Jde totiž o to, že obézní dospívající děvčátka jsou schopna spořádat takových přesnídávek na posezení spoustu (když to bude in, samozřejmě), narozdíl od dítěte, které to málo ještě vyblinká.

Tímto jsem si vybrala nový obor pro své podnikání, budu podnikatelka v přesnídávkách. MŇAM!

Tak jsem četla Vlachoušův blog..

Tak jsem četla Vlachoušův blog http://eeris.livejournal.com/ a jeho poslední post Dating one's friend mě docela zaujal, a to ani ne tak obsahem, jako spíš tim, že je Vlachouš schopnej takovýhle otázky naprosto v klidu teoreticky rozpitvávat :o) checht. Fakt mě to pobavilo.
Napadlo mě, že bych taky mohla začít rozebírat, jak, proč, co bude následovat a podobné dotazy týkající se vztahů, ale asi na to nemám dostatek smyslu pro detail. Já nějak vnímám většinou jenom to, jestli něco je nebo jestli něco neni, ale zaobírat se přesnou strukturou a podstatou vzniku nějakýho stavu... Uff.

Ještě žiju

Tak se opět pokouším nějak zprovoznit svůj blog. Bude to značně náročné, ale důvěřuju svému přirozeně okozlujícímu talentu. Příspěvek z hor je sice už staršího data, nicméně, byl to opravdu pozoruhodný výlet, tudíž myslím, že takové malé info neuškodí.
No, tak co jestě dodat. Snad jen enjoy a že se pokusím sem něco psát ;o)

Jak jsme byli na horách

Minulý týden jsme se já, Milan a moje spolužačka Kristina vydali do Hinterstoderu jako doplňující účastníci lyžařského zájezdu. Toto středisko zimních sportů je asi dvě hodiny cesty od česko-rakouských hranic. Ubytováni jsme byli v krásné horské chatě Dietlgut, přičemž já s Kristinou jsme zabraly nejlepší pokoj :o) Milan bydlel s dvěma pozoruhodnými chlapci, Lukášem a Honzou. Byli to opravdu týpci k pohledání a soužití s nimi muselo být velmi zábavné.Co se týče lyžování, byli jsme spokojení, protože fronty nebyly žádné a počasí bylo v rámci možností dobré: dva dny slunečno, tři dny tak průměrně napůl :o) Ve čtvrtek a pátek sem se pokoušela na snowboardu chytat zajíce a byla jsem nečekaně úspěšná - chytla jsem jich několik. I když hodně mi jich taky uteklo.Pedagogický dozor nám dělaly dvě fascinující tělocvikářky - Ilona Šerkopová a Blanice Čonková, kteráž spadla v autobuse dvakrát ze schodů u prostředních dveří. Jednou když nám něco vyprávěla a podruhé když rozdávala bombony (takže je samozřejmě rozsypala). To byly scénky velmi humorné a já jsem se jim škodolibě pochechtávala, jelikož Blanice byla místy velmi prudérní, a tak jsem jí to přála.Jinak ovšem nemám co vytknout, snad jenom, že k snídaní byl dost tvrdý chleba. Myslím, že jsme si všichni tři lyžák patřičně užili. Milan dokonce upotřebil a ozkoušel novou helmu a Kristina se trochu naučila lyžovat. Prostě to bylo úžasné a skvělé, ne?